Hacienda 1. - 2. 10.
Tak tohle byla první potáborová hacienda (Hacienda).
Jeli jsme jako obvykle na dvakrát. Rozdíl byl v tom, že jsme poprvé jeli vlakem do Soběslavi a ze Soběslavi do Dírný busem. Kromě toho, že jsme si ve vlaku nesedli a tak jsme celou cestu trávili na dvou stranách mezivagónovejch dveří, tak to na první pokus ušlo. V Soběslavi jsme na nádraží potkali pana kastelána i s paní manželkou. Cesta z Dírný byla pro některé náročná, třeba Magnetka se málem strhla pod váhou knedlíků, co jsme měli mít s vajíčkem k večeři. Když je předala Curly, dopadlo to podobně.
Co jsme dělali po příchodu do Haciendy? S největší pravděpodobností jel někdo pro vodu a vařili jsme ty knedlíky s vajíčkem. Pozdějc dorazily Veverky, Fíja a zbytky starších družin. Taky do oddílu přišli dva noví členové. Jedna zelená a jedna hnědá želva, které dostala Curly k narozeninám. Taky Magnetka slavila a dostala móóóóóóc pěknou knížku. Taková menší oslava sester Bumbových, alespoň částečná kompenzace za ty knedle.
V sobotu jsme hráli nějakou hru a potulovali se kolem Haciendy. Večer jsme zpívali, možná i hráli.
Jedna z nejvýraznějších chvil toho výletu (snad) byla cesta zpátky. Pokud mě nešálí paměť, tak na zpáteční cestě nastoupily v Táboře takový fakt super slečny, obě byly kudrlinkovatý a oběma jim bunda končila tak dvacet centimetrů nad začátkem kalhot. Oni se skrz dveře posmívali nám a my jim.
Ovšem každá zvlášť ani způlky nepřekonaly to, co jsme potkaly ve vlaku na tý další Haciendě. O tom ale někdo jinej a někde jinde.
Čau Hráša
